Dnes mne už podruhé

15.5.2007 20:46:00
 Sekce : AirGuru
 Kategorie : Universum

Universum

Zapsal : AirGuru

šikanovaly malé děti.

Tedy situace: idylické odpoledne kdesi v Karlíně ne neblízko jisté školní budovy. Parčík, dětské hřiště, psí výkaly, opilci a tak. Maminka opodál vyhrožuje malé holčičce, že když bude dál zlobit, nedostane celý den už žádnou zmrlinu.

A na stejném místě také já, obklopen spolužačkami, se blížím velkému finále, neřku-li vyvrcholení, v otázce Věty o vázaných extrémech, aka Věty o Lagrangeových multiplikátorech, aka Tamto s Těma Lambdama.

Kolize. Z čistého nebe se s křikem přiřítí organizovaná skupinka malých harantů, věkovým průměrem tak 8 let. Ba co víc, není jen organizovaná, ale také výtržnická. Z předem neznámého důvodu si vybírá jako cíl svých zločinů nás (teorie: jelikož se Maruška prvního bojovného výkřiku leká, vycítí netvor šanci, strach, slabé místo kořisti a útočně se vrhá).

Během několika chvil jsme obklíčeni. Nastává neutrální situace. Netvor si rozmýšlí, jaké sadistické choutky bude pro dnešek ukojovat. Pak příjde útok.

Vyvalí se jeden fakan, a rozmázne nám po stránce sešitu jakousi hnědou šmouhu. Dle jejich slov hovno. Dle spektrální analýzy čokoláda. Jsem natolik udiven, že jediná taktika které jsem v té chvíli schopen, je taktika ignorování (viz dále). Jakýsi chabý odpor z naší strany sice proběhne, to s malými výtržníky očividně nic nedělá. Zanedlouho rozmázne hnědá šmouha smíšené parciální derivace také mně. Opět, o nějaké organizovanosti našeho infinitezimálního odporu nemůže být ani řeč. No a co teď.

Útok malou hrstí písku odvracím v zásadě sebeobrannou reflexivní reakcí. Prcek mi ho chtěl hodit do obličeje, přišel přímo na vzdálenost skrčené ruky, tak jsem mu ji odhodil. Ovšem v tu chvíli už toho máme tak akorát dost, volíme proto zbabělý ústup. Incident je u konce. Jistá, řekněmě útočná reakce v podobě vyhrožování sice z naší strany proběhla, nikoli však přímo z mojí, a učinkem těžko soudit. A teď k věci:

Analýza

Předpokládejte, že jste ve stejné situaci vy. Druhy taktik postupu v téhle situaci vidím dva: konfrontační a nekonfrontační.

Taktika konfrontační má několik variant. Můžu se malýma harantama prát. Ač mé bojové umění není velkých kvalit, na tuhle váhovou a věkovou kategorii si docela věřím. Můžu se prát tak, že jim ublížím. Jenže to nechci, to se prostě zaprvé příčí mému přesvědčení, zadruhé se mi to dlouhodobě nemusí vyplatit, protože malí haranti taky mají nějaké rodiče a příbuzné, a vzhledem k jejich etnicko-sociálnímu zařazení bych se vůbec nedivil, kdybych se následně s někým takovým nedobrovolně potkal. Můžu se „prát“ tak, že jim neublížím, jen je vystraším. To už je sice úkol psychologicky složitější, ale dejmetomu zvládnutelný. Má to však také úskalí. Nevím nakolik oprávněně se bojím, ale pokud tohle selže, tak jsem ještě v horší situaci než jsem byl předtím. Selhat to může tak, že je to harant už na takovéhle věci zvyklý (dovoloval by si jinak?), a začne se prát proti mě. To samé tlupa. V tu chvíli se buď začnu prát tak, že jim ublížím, a jsem v prvním případě, nebo že uteču, a to je asi i horší, než utéct rovnou.

Nebo do přímé konfrontace nevstoupím. Můžu jim vyhrožovat slovně. To také z odvážnější části naší trojčlenné skupinky proběhlo. Reakce dle mého soudu vesměs žádná. Prostě to vážně neberou. Navíc, přiznejme si to, v té situaci člověk mého kalibru nezahraje nějaké ty výhružky dost dobře, aby to vypadalo opravdu, že to myslím vážně. A řek bych, že to haranti poznají (vyveďte mne z omylu, budu rád). A i kdyby ne, pořád je tu ten fakt, že jsou na takové věci zvyklí, a ignorují to, jak se taky v podstatě ukázalo (aspoň dle toho, jak jsem to viděl já). Taktika úplného ignorování také nevyšla, protože to je divné že někdo nereaguje, to ho chce ještě trochu pošťouchnout, něco z něj dostat. Zpětně přemýšlím, že to se asi i taky stalo. Byla to chyba? Měl jsem využít momentu překvapení a nečekaně nějak útočně reagovat? Kdo by byl tak rychlého úsudku v téhle situaci schopen? Když byli ve výhodě překvapení oni?

No a poslední taktika je prostě ústup. Kdyby byli o něco starší, tak, že by mi hrozilo třeba i nějaké fyzické nebezpečí, tak uteču a ani o tom nepřemýšlím. Dospělé lidi už těžko změníš. A je prostě mojí zásadou v takovou chvíli prostě ustoupit, a vykašlat se na nějaký boj. Bojem s dospělým člověkem bych nedosáhnul ničeho pozitivního.

Jenže, když uteču dětem, pořád mě to hlodá. Žejo, svět zůstal stejně zkažený jaký byl, ba ještě zkaženější. Haranti se naučí, že takhle můžou leckoho z lavičky dostat. Žádný výchovný faktor do toho nepřinesu. Čili ve výsledku je to minimálně invazivní řešení pro mě, ale jak říkám, nezdá se mi to jako to pravé :/

No a poslední taktika je hodně vynalézavá a patří spíš do kategorie utopie. A sice, nechat si od nich něco rozbít, ukrást, pošpinit, a pak na ně zavolat policajty. Předpokládá to, že se mi policajti nevysmějou, a že se mi je podaří udržet na stejném místě (což zavání přestupkem nebo trestným činem z mojí strany). V takovém případě je již role autority přenesena na někoho jiného, a policajt, resp. nasraní rodiče, že mají něco platit, by mohli leccos změnit. Ale tohle provést, je imho ne uplně reálné.

Zpětně vidím východisko asi v nějakém lehkém, nicméně nečekaném a drsném fyzickém vyhrožovaní, ale stejně, co ta úskalí?

A proto se, mílí posluchači, ptám, co byste dělali vy?

A pamatujte, po bitvě je každý generál.


Zpátky na seznam
Nick :
E-mail :
Homepage :
Pamatovat
Text :
#1 | 15.5.2007 22:59:31

Xius Eyroo [mail] [www]

Hah. Pred asi rokom som roznasal letaky a jeden z mojich objektov bol krasny novucky panelak plny... nj, romov. Obrovsky hlucik deti vonku ma mal varovat, ale nevaroval. :) A v nasledujucej sekunde som uz inkasoval priamy zasah petardami do tvare... Nadseny smiech deti a pokriky "vybuchlo ti ucho, vybuchlo???" bol uz asi len logickym dosledkom. :P Nereagoval som nijak. Imho akakolvek snaha by viedla k rychlej eliminacii mojej existencie. (je velmi pravdepodobne, ze kazde z tych deti malo par statnejsich surodencov/rodicov s netrivialnou urovnou bojovych schopnosti) Taaakze som ignoroval a rychlym krokom opustil priestor... Tj. rovnako ako ty. *place* Netusim, ako to riesit, chce to rychlu, necakanu reakciu podobneho razenia, aku vypalili oni. Imho keby som do nich hodil smradovu bombu. Som moralny vitaz. Ziadnu som so sebou ale nemal. :P Ty si mohol typkovi rozmazat po tvari zuvacku so slovami, ze je to placenta, nie? :D

#2 | 15.5.2007 23:34:56

guano [mail] [www]

V těchto situacích je asi nejlepší říci si "ale jistě", vztek v sobě udržet - a odejít. Aneb jiné řešení nic dobrého nepřinese. Ode mě bys jistě čekal nějaký velký výpad, ale kdepak!
Co se příspěvku týče, když padla zmínka o obklopení spolužačkami, doufala jsem v nějakou romantickou zápletku. Já nevím, člověk už ani nenarazí u svých bližních na něco, co by ho dojalo.

#3 | 16.5.2007 00:28:21

matejcik [mail] [www]

malý svině to jsou a nic jinýho než pořádně zmlátit si nezaslouží. tohle je bohužel řešení implementovatelné pouze ze strany jejich rodičů... možná by mohlo být zajímavé děcka popadnout a odvléct je k jejich rodičům, jenže to předpokládá identifikovat rodiče a taky to předpokládá, že ti rodiče udělají něco s děckem a ne s tebou, to už je děsně moc předpokladů.

jedině už z dálky vypadat tak, že ty děcka radši vůbec nepřijdou. ale jak na to, to ví jen juho

#4 | 16.5.2007 00:40:46

matejcik [mail] [www]

heh.
plán.

kup si sekeru a provokativně si s ní hraj.

#5 | 16.5.2007 18:43:30

ngvadi [mail] [www]

matějčíku, co budu dělat, až mě budou na táboře ty malí parchantíci šikanovat?

#6 | 16.5.2007 20:13:16

matejcik [mail] [www]

ngvadi, zbiješ je :e)

#7 | 16.5.2007 23:06:02

ag [mail] [www]

No, koukám že mě z omylu nějak nikdo nevyvedl :) Rozhodoval jsem se právě mezi nějakým mírným "bububu" (které je těžko proveditelné) a přímočarým ústupem, který by byl mojí taktikou kdykoli jindy. Holt jen ten výchovný faktor po mě nezůstane, no :/

ad matejcik: S tím mlácením od rodičů bych si ale dovolil polemizovat. Imho je to právě ten nejhorší přístup, ba dokonce bych řek, že je to i tahle konkrétní realita a dopadá to tak jak jsem popsal výš. U všech podobných výtržníků a kriminálníků co znám a vím něco o jejich rodině,vím že je doma mlátí. Že rodiče zastávají takový způsob výchovy. Kolikrát je v televizi slyšet něco rodinném pozadí skutečných větších zločinců? Imho je nejčastěji problém v rodině, a dost často právě v tomhle. Děti se podle mě prostě nemlátí. Bili rodiče někdy vás? Možná jako jednorázový rázný prostředek, ale jako regulerní metoda? Dlouhodobě to dopadne právě takhle.

#8 | 17.5.2007 02:19:25

matejcik [mail] [www]

chm, to je dost možná pravda.

průšvih pak je, že pokud si rodiče vynucují autoritu bitím, tak přijdou o tu přirozenou. čili pak s tím dítětem už nemůžou nic dělat. a jestli s ním nezmůžou nic rodiče, tak kdo?

podle mě zase, kdyby to děcko nebylo ve skupině, tak se s ním dá normálně bavit.
což navádí na další řešení: děcka jsou to malá, asi by se nechala poměrně lehce vyvést z míry (jak přesně ti teď neřeknu), začít se s nimi bavit, odvést pozornost k něčemu jinému. pamatuješ na ten vtip s natahováním prezervativu na globus?

čili.
buď vypadáš dost výhružně, aby si na tebe netroufli
nebo je vyděsíš až při setkání
nebo je zmateš tak, aby zapomněli, že ti chtěli něco provést
nebo odejdeš

...na tvrzení, že si to mlácení zaslouží, ale trvám ;e)

#9 | 17.5.2007 08:02:37

ngvadi [mail] [www]

mě rodiče nebili nějak moc, ale jako malá sem přes zadek dostávala docela pravidelně (alespoň mi to tak přišlo), ještě teď mi sem tam přiletí facka... nikdy mi na tom nevadila ta fyzická bolest, ale ten pocit ponížení... ale myslim, že to tyhle děti neznaj, a mlátit je jenom kvůli fyzickýmu utrpení, to asi neni nejlepší cesta...

#10 | 17.5.2007 14:31:17

ag [mail] [www]

mat:
mno, jen jestli se dají autority uspořádat podle síly. Pokud je bití ta nejvyšší, tak je to problém. Ale imho když použiješ nějaký naprosto odlišný výrazný způsob, tak tím že je neznámý a neprovařený, tak by mohl zabrat. Třeba já se kdysi postupem času naučil být částečně necitilivý vůči autoritě mámy, ale když už toho měla dost, přišla vyšší instance - táta. Ten mi něco zakazoval a přikazoval jen opravdu málokdy, takže jsem tu ignoranci neměl vžitou, takže najednou to na mě fungovalo.

a sem s vtipem :)

ng: nevim jak zrovna tyhle děti, ale myslim že to je u všech stejný, hlavní je ten pocit ponížení. A pomsta na těch ostatních je právě ventilace pocitu ponížení. S tím je spojena další věc. Proč se páchají zločiny? (když opomenu duševní poruchy) Z nedostatku vcítění a ohleduplnosti. Nedostatku citové výchovy. Není takový nedostatek právě u rodičů řešících problémy bitím ?(v kombinaci ještě s nějakým zanedbáním, které je tu asi víc pravděpodobné)

#11 | 17.5.2007 15:49:27

matejcik [mail] [www]

vtip:

přijde nová zeměpisářka do třídy osmáků ... pokusí se něco říct, ale totálně nemá šanci, hned to schytá houbou do obličeje, a pak jí děti úplně ignorují. odejde ze třídy s pláčem a jde si stěžovat řediteli.
ředitel: "prosímvás, to jste pedagožka? musíte děti šokovat, zaujmout, a pak už nebudete mít problém."
učitelka: "ale jak?"
ředitel: "sledujte."
rozrazí dveře do třídy a hromovým hlasem pozdraví: "nazdar parchanti!"
děti: "ahoj řediteli!"
ředitel: "vsadil bych se, že jste tak zaostalí, že ani nezvládnete natáhnout prezervativ na globus."
děti: "co je to globus?"
ředitel: "to vám teď vysvětlí vaše nová zeměpisářka..."

#12 | 17.5.2007 15:53:56

matejcik [mail] [www]

a ad ten zbytek:
to právě říkám, děti nějak zmást, udělat něco co nečekají. třeba začít se s nimi bavit.

#13 | 3.7.2007 18:48:41

ysh [mail] [www]

co zacit delat, ze se ti to libi? :) chovat se uplne silene a nepredvidatelne.. s takovyma deckama nemam zkusenosti.. nastesti.


Valid XHTML 1.0 Strict